Letem scrabblovým světem a ještě dál! na Blog.cz

Pro všechny milovníky pokeru na Moravě (pražští kolegové klidně přijeďte, ale je to z ruky..), zde jsou odkazy, které by Vás mohly zajímat: Poker Pod věží

Tak nahlédněte a přijďte mezi nás.

Vzhledem k tomu, že jsme se Šklíbou už dlouho nic nenapsaly, ujímám se toho já, protože nechci, aby nám náš milovaný blog zrušili…. Dneska to bude o turnaji v Hradci, protože spolu s Pardubicemi jsou to dva nejlepší turnaje vůbec. Před turnajem jsme si se Šklíbou říkaly, že se těšíme na cestu vlakem, na večerní poker a na všechno možné. Jen tak jsem tedy zmínila, že do Hradce jedeme přece kvůli skreblu. Šklíba mi na to řekla "no….vždyť jo", "A jak velké budou blindy?", " A kolik nás bude hrát?". Z čehož jsem usoudila, že skrebl jdeme hrát jen proto, aby se neřeklo a vlastně taky proto, že jsme ani jedna nechtěla být "nýtem kupéčka". Turnaj se jako vždy, vyvíjel úplně normálně, sem tak výhra, sem tam prohra a sem tam nějaký ten skalp (sem tam dokonce i nějaké to jídlo). Po turnaji jsme se vydali směr kolej, nabrali jsme však zcela jiný směr, protože na konci naší dlouhé a vyčerpávající cesty nebyla ani kolej ani chodník. Za to tam byly všude skvělé přechody, na kterých svítila 10 minut červená a 10 sekund zelená, ideální pro důchodce jak řekl Kapřík. Když už jsme kolej konečně našli hned jsme šli zas pryč: /. Na véču a poker , který jsme dohrávali ve dvou restauracích, protože už všude zavírali. Takže žetony do kapes a jde se! První hra vypadala tak, že se ve finále prala fialová a modrá kačka zároveň ještě s Radkem Baďurou. Který dělal ze začátku Kodyma (co to znamená, ví jenom zasvěcení…) a pak na nás ušil takovou habaďúru, že jsme ho ani jedna neporazila. Druhou hru zůstala ve finále žlutá kachna a růžovka. Trvalo jim to tak dlouho, že už jsme tam se Šklíbou spaly obě na stole. Nakonec vyhrála kachna žlutá, samozřejmě díky dýlerovi (kterého jsem dělala já), protože přece to někdo musel trošku urychlit ne? :). Když jsme se konečně vrátily na kolej byly čtyři hodiny a s vědomím, že se člověk může přinejlepším vyspat jen tři hodiny se trošku špatně usíná. Ze svých tří hodin jsem půl hodiny slyšela téct sprchu (nj hoši se sprchovali), pak nám řekla kachní mamka (Sobi) pohádku a pak jsem ještě kecala se Šklíbou. Na druhý den jsem šla do sprchy s tím, že mně to probere, ale spíš to mělo opačný efekt. Se Šklíbou jsme se strašně smály, protože se hoši šli po dvou hodinách sprchovat znova. Pak jsme si se Šklíbou vedle nich připadaly trochu jako prasátka, protože se taky nesprchujeme co dvě hodiny. V neděli na turnaji byla sice trochu spací krize, ale nebylo to nic, co by se nedalo překonat (trocha kofeinu to přece spraví…). Myslím, že jsme se umístili dobře, akorát Sobi tvrdí, že v nejlepším se má přestat. Ale všichni věříme, že Sobi zase jen tak plácá a po českém skreblu se mu začne stýskat hned po tom, co se stane mistrem i na Slovensku. A , sakra, je to zkrátka kachna, má nějakou zodpovědnost za tým, takže my si ho už nějak zpracujeme. Na cestu vlakem a na Šklíbino bééé snad nikdy nezapomenu. (Jen aby bylo jasno myslím bekání ne písmeno:P). Brečela jsem celou dobu smíchy, pak se mi ještě vyhodila huba z pantu a všem to přišlo strašně směšné (a tak hlavně že byla sranda ne?). Stalo se toho prostě straaaaašně moc, nebudu tady psát všechno, protože některé věci se tady zkrátka nehodí… Strašně se těším na Pardubice a další cestu vlakem a vy se určitě těšte na nějaký nový komentář, třeba od Šklíby :).

A je to tady, mám tu čest slavnostně otevřít rybníček, jak mi řekla Šklíba. Naše první liga se uskutečnila 15.2.2009 v 8:30 v Praze, a že to bylo. Třeba já jsem se na ligu vůbec nevyspala, protože můj problém se jmenoval Burda a spal hned vedle na pokoji (byly tam snad papírové zdi nebo co). Byl to prostě skreblový masakr motorovou pilou, ale co už. Sobi s Adamem se taky moc nevyspali vzhledem k tomu, že vyjížděli ve dvě ráno z Bogunu. Sobimu však stačila ranní rozcvička a byl zas jako rybička, zato Adam se šel ospalý ještě šprtat biolu (blázen). Nedočkavá Šklíba na mě ráno zpoza dveří pořád volala: Tak co Žanet jdeš už? Za jak dlouho půjdeme? Já na to samozřejmě, že za chvilku. Asi proto jsme málem přišli pozdě. Unavené kačky zmožené sobotní pařbou nastoupili ve svých barvách a úsměvem na tváři. A to se nám vyplatilo, protože jsme svými úsměvy nejspíš zastrašili Nerobity a porazili je 3:1. Po takovém krásném začátku jsme si začali věřit, ale jak se říká, první vyhrání z kapsy vyhání. Druhé kolo: Parnas vs. Střelené kachny, 3:1. Další kola byla víceméně stejná, já se šla každou volnou chvíli natáhnout na gauč, Adam se šprtal, Sobi jedl, Šklíba bavila mamku a Michal jakožto kapitán kachen furt někde lítal. Ulovili jsme 8 krásných bodíků, na první ligu to jde no ne? Po tom namáhavém skreblovém víkendu jsme se konečně dostali na nádraží, kde jsme však nečekali na vlak, nýbrž na růžovku, která se kapku zdržela v knihkupectví. Vyslali jsme proto pro ni modrou kachnu. Ta se ale taky dlouho nevracela, proto Sára chtěla vyslat i mně filajovou kachnu aby jsem je našla. To jsem jí však hned rozmluvila, protože jsem to přece já. Řekla jsem jí, že mi to připomíná pohádku o Budulínkovi a že já bych do toho knihkupectví ani nedošla, protože bych se nejspíš zamotala do davu turistů a už by mně nenašli. Cesta vlakem byla opravdu náročná. Přiznejme si, že smát se skoro čtyři hodiny vkuse je poněkud namáhavé. Sobi se snažil být za každou cenu vtipný, Michal dělal komentátora sudoku, Sára házela jednu vtipnou hlášku za druhou a Terka? Ta napodobovala bloncku z Na stojáka, a že jí to jde. Adam a já jsme luštili sudoku na rychlost a chcípali přitom smíchy. Abyste pochopili tu srandu, museli byste tam být, protože to se nedá slovy popsat. No a jak už to tak bývá, každý turnaj, liga, nebo cesta z prahy má svůj konec, a tak jsme se všichni už hooodně unavení těšili do svých kachních postýlek. Určitě se budeme těšit i na další ligu. Takže někdy příště naviděnou…..dag, dag,dag.

Hlasujte do naší ankety, ať máme přehled. Stačí kliknout na titulek článku a vybrat ze tří možností. Jsme zvědavé a vy nám ani komentář nenapíšete, děcka! Takže- anketu na vás!

Děkujeme Š. a B.

Dámy, pánové, děti…skreblisté. Po čtyř hodinové cestě s naším roztomilým ligovým týmem jsem v rozverné náladě a rozhodla jsem se psát o Pražském QT2 již dnes a třeba to ještě dnes stihnu. Kdyžtak zítra. To jest za 48 minut. V Mekáči to funguje tak, že se výrobky staré víc jak třicet minut prostě vyhodí. Tak se do toho psaní pouštím za čerstva, ať je to aspoň trochu k jídlu. Musím říct, že je ten skrebl věc hodně náročná. Nejsem moc zvyklá na to, že v sobotu vstávám ve čtyři ráno. A ani si zvykat nehodlám. Možná na mě bude Tsu trochu pyskovat, páč bydlí až kdesi v Třinci ( pro případné neználky z Čech www.mapy.cz), takže vstával asi tak patnáct minut po tom, co ulehl. Má chodit spát po večerníčku, ni? Nebudu popisovat cestu. Co asi tak mohlo dělat 7 skreblistů ve čtyři ráno ve vlaku? Blex a už to jelo. Pak tam někteří občas i spali… Nebyli jsme ještě ani v polovině abecedy a už jsme pomalu brzdili v cílové stanici. Jsem strašně zvědavá, kdy už bude to hlavní nádraží v HLAVNÍM MĚSTĚ vypadat jinak, než…. Teď. Aby se to našich pražských přátel nedotklo…ale kýbl na dešťovou vodu je podle mě jedna z těch věcí, kterou si turisté fotí a pak rozesílají v mejlech po světě a všichni se nám za zády smějou. A my jim pak vytřeme zrak třeba tureckým záchodem, že. Naprosto suverénně jsme zvládli cestu metrem (ani přestup z linky C na linku B nás nezaskočil) a domnívám se, že jsme docela i zapadli mezi domorodce. Svižným krokem a s vtipem na rtu (o písní nemůže být řeč) jsme došli na místo. Jestli tady je někdo takový, kdo bych chtěl dopodrobna číst, jak to bylo, když jsme se ubytovávali a odnášeli si věci na pokoj, tak by mohl zkusit odbornou pomoc a změnit blog, protože tady nudu nevedeme (chápejte ale, že je rozdíl mezi stupidním humorem, protkaným trapností a nudou). Myslím, že po každém skreblovém turnaji je všude kalamita. Skreblisté se táhnou buď z Moravy do Čech, nebo naopak, u hry vzývají Boha, vola a v prdeli musí být taky pěkně těsno. Záchranná služba je v pohotovosti, policie taktéž. Dovolím si názorné ukázky: a) Bože, PROČ? b) Ty vole, co to je? c) Běž do prdele už!!! d) Jestli to prohraju, tak SE zabiju! e) Jestli to prohraju tak TĚ zabiju! A tak tu hrajem. Asi není třeba vyprávět, že někdy to jde a někdy ne… že některým to jde furt a některým nikdy. Ale co děti? Mají si kde hrát? Nemají, a proto utíkají ke skreblu a pokeru. Ale ono to je celkem fajn, zvlášť mezi přáteli a když se daří. Vlastně… spíš když se daří mezi přáteli. Na obvyklé poměry se mi včera vážně dařilo. Dá se říct ve skreblu i v pokeru. Bleška měla trochu krizi, ale já jsem jí to říkala pořád, že ta láska je na nic, že štěstí ve hře je pro ni lepší. Ale ona má svou hlavu, však víme. Tož děcka, co tak ještě k turnaji? Jste tam byli, ne? A kdo nebyli, tak máte prostě smůlu. Bylo to dobrý turnaj. Fakt, že jo. Jinak oznamuji vznik nové rubriky "Rybníček", protože kachny ode dneška brázdí ligové vody. A to docela slušně. Ale o tom až jindy. Liga bude zase příště a ještě nevím, která z nás dvou bude psát. Teď jste napjatí k smrti, koušete si nehty a nemůžete se dočkat. Tak dočkejte času, jako kachna ligového poháru. Skreblu zdar, mým milovaným kachničkám zvlášť!

Dostalo se mi cti sepsat něco pro veleslavný blog Blešky a Šklíby, tak si to užijte :-) Povedlo se a konečně, to byly jedny z prvních dvou slov, která mi prolétla hlavou po poslední partii. Od slova CLÍ v poslední partii jsem tušil, že už mi to nikdo nevezme, viděl to asi i Jarek podle toho, jak jsem se usmíval. Potom už jenom pár poslední tahů, gratulace od Martina, objetí od mámy a sladká pusa od Haničky. Ještě poděkování Milanovi za jeho podíl na titulu a potom už jen vychutnání aplausu a převzetí poháru s notebookem, který se Hance akorát hodil, a konec, hotovo. Když se na celé mistrovství zpětně podívám, tak si ani nevybavuju, že bych v nějaké partii, kromě prohraných, musel dotahovat velký náskok soupeře, a pokud už soupeř položil první bingo, tak se dostal jen do těsného vedení a já už měl na ruce žolíka. Když to srovnám s posledními MR, tak podobně dobře jsem hrál i v roce 2006, tedy až do 10. partie a osudného ŠERP, a loni do šesté partie, potom přišla klíčová koncovka s Jardou Buksou, plichta, následovaly tři porážky a bylo po ambicích. Letos jsem naopak klíčové partie po porážkách i s pomocí obou žolíků (ale se slabšími písmeny) těsně zvládl, zvlášť ta s Martinem Tancerem byla důležitá. Druhý den už mi cestičku do finále "umetli" Milan s Hankou, kteří, ač měli po osmi kolech 7 bodů a stačilo jim tak jedno vítězství z posledních tří her, všechno prohráli. Já jsem naopak měl oproti letům minulým mizerný turčas i uhrané skóre a nůž na krku, ale hlavně Lída mi partii dost ulehčila, myslím, že po té pětistovce, kterou jsem jí ukradl v GP, když jsem předběhl v posledním možném turnaji (do Bruntálu bych kvůli tomu nejel), mám u ní další vroubek. Navíc mi určitě pomohlo i selhání favoritů, ačkoliv jsem se snažil soustředit se na svojí hru (jůůů, to je pěkná a obehraná fráze :D ), tak vědomí, že po pěti kolech už jsou Pavelp (28) a Sobi (33) ze hry, bylo příjemné. Pro letošek je vystřídala mladší generace - 3. Martin Tancer (25), 4. Hanka (26), 5. Aleš (32) a 6. Lída (23), se dvěma z nich jsem taky prohrál, takže to zas takový rozdíl asi nebyl :-)) Závěrem ještě dvě (z mnoha) doporučení od Milana: první přišlo po Pardubickém turnaji 2006, kdy jsme mu psal, jak jsem po 12 výhrách poslední tři partie prohrál. Odpověď byla takováto: "No, nevím, nevím. Vzhledem k tvé historické bilanci bych spíše začal okamžitě pracovat na výhrách buď v 13. nebo 14. partii, to je totiž setsakra důležité!" Docela dlouho jsem musel přemýšlet, jak to myslel. Druhé se týkalo mé hry ve finále. Povídal, že už by rád viděl, jak i ve finále hraji svoji hru, že mě tam zatím ani jednou nepoznával... A na úplný konec se sluší poděkovat, takže díky všem, kteří mi to přáli a drželi palce, byla ta hodně velká podpora!. Ještě z loňska si pamatuju, co někteří psali při tipech na vítěze, za všechny vyberu jeden: "sice bych to za celoživotní zásluhy i docela přál tomu malému brýlatému, ale tipuju, že vyhraje Sobi" :-)

Tak milý skreblisté máme to za sebou! Už jen pár nepodstatných detailů, jako jsou Vánoce a Silvestr a začne nová sezóna, grand prix hezky od 0, stačí, když budete už konečně rozumní a pochopíte, že 14,27 turnajů asi těžko někdo zorganizuje. Tady je třeba orientovat se v celých číslech, přičíst hospodářskou krizi a vzít v úvahu globální oteplování, protože hrát skrebl, to není jen tak a Jaryn to moc dobře ví. Takže prosíme tu naši špičku, která pojede na sněm a bude tam zvedat své uhrané skreblové tlapky, aby vzpomněli na dělnickou třídu, jejíž členové se krčí na různých 120 místech, jsou to takoví ti tří bodoví a získání půlky kvalifikačního bodu oslavují, jako řeckou svatbu v americkém filmu. A teď přistupme k tomu, proč jsme se tady všichni sešli (berete si zde přítomnou skreblistku….Ne!).

MR ve scrabblu 2008 aneb očima Šklíby a Blešky, která řekla: NAPIŠ…a bylo světlo (abych na to viděla, ne?)

Rok se s rokem sešel ( stává se to až podezřele často) a vrchol sezóny je tu. Tentokrát u nás v Ostravě v hotelu Harmony, a proto jsme my milá, bláznivá a strašně zamilovaná děvčata…zamilovaná do skreblu, vydala povzbudit naše chlapce a slečnu, kteří si můžou hrdě říkat PAVOUCI! Našich pět statečných ( pan BYE, který by měl být naším šestým statečným, zůstal doma, jelikož ho do deprese dostal zákeřný sudý počet hráčů a sedmý statečný se už jaksi nekvalifikoval) tedy kolem 13.hodiny 13.12.2008 poskytlo svůj autogram na prezenční listinu a každý z nich zvolil osobitou taktiku.

Sobi: Sobi zvolil taktiku " Nakopu Vám prdel" a musím říct, že když jsme viděly, jak se tato taktika promítá v jeho obličeji, lekly jsme se a začaly mít neblahé tušení.

Alešek: Alešek se rozhodl, že si mistrovství užije, dobře se nají a zboří staré mýty. Na soupeře se usmíval prohrávajíc o sto.Však byl maličký Tsu zcela konsternován, že ho Alešek při partii ani jednou neposlal do nějakých neznámých zemí, které neprozkoumal ( tady vyvstává otázka, zdali Tsu neodjel do Číny po partii s Horáčkem) ani ho nenazýval jmény, která oficiálně neužívá. Pak nás Aleš přesvědčoval, že je konec těm hnusným pomluvám o zdíčství a odkazoval nás na svůj famózní útok. I přesto jsem se rozhodla předešlé narážky na Alešovo zdění nedementovat, protože já jsem tam byla! Aleškovi se taktika, že "o nic nejde, hlavně, že jsem tu" vyplatila, ale o tom až později.

Kapřík: Kapřík se rozhodl vsadit na hollywoodský úsměv a lehkou ironii, která mě v jeho podání dostává do kolen. Taktika se nám s Bleškou moc líbila a jsme si jisté, že bychom se složily ještě před startem partie a stejně tak se složilo dalších 5 lidí. Škoda jen, že Kapřík neobměkčil srdce Landy Pé, Martina Nohavicová pod přísným dohledem manžela na Kapříka raději ani nepohlédla a tak byl jeho osud sečten ( důležitá je u této taktiky vizuální stránka), Luboš Vencl se zas neubránil profesionální deformaci a jistě Kapříkovi poradil, čím se má občerstvit v bufetu což bylo zřejmě dosti překvapující a z míry vyvádějící, o kvalitách Markéty, která ví jak na chlapa a tudíž se nenechala vyvést z míry se tu rozepisovat nebudu, Kapřík pak neproniknul ani zbrojí Pavla Vojáčka a ani hroší kůží Zbyňka Burdy. Stejně si ale myslím, že měli namále. Všichni!

Maličký Tsu: Tsu
zvolil taktiku "čínského draka" a taky povolal nás, jeho realizační tým, který se staral o to, aby se Tsu a ostatní pavouci cítili v pohodě a kde docházel optimismus jim, tak jsme stály my s novou dávkou pro všechny naše miláčky.

Lidunka: Lída zvolila taktiku " Rusá blondýna" a vybojovala tak 6. místo. Opravdu pěkná taktika, která je rodinným tajemstvím a přechází z matky na dceru.

Každý pavouk od nás ještě vyfasoval pavouka pro štěstí a zařadil ho mezi své talismany. Pak už šlo jenom o šťastný osud a o chyby v Matrixu.

A tak jsme s Bleškou dělaly, co bylo v našich silách, čekaly na chodbě, až bude přestávka a my se budeme moci vrhnout do ringu s ručníkem a zjišťovat, jak na to jsme. Sem tam utěšily, sem tam si plácly s Alešem (Baník p…ísek…). Při hře to vypadalo všelijak. Měli jsme ruský klub, při kterém se Bleška prokousávala azbukou, aby napsala úkol a já si četla Nabokova (naštěstí česky, protože domácí úkol z ruštiny jsem zapomněla), pak jsme hráli "otáčení", které se stalo atrakcí a hodně účastníku se nad touto formou skreblu nezapomnělo pozastavit. Dokonce jsme zvládly i normální skrebl a tak můžeme s ledový klidem říct, že jsme hrály na MR. HAHAHAHAHAHA!

Když jsem psala o Sobiho taktice, jistě jste zaznamenali narážku na to, že nezvolil nejlépe. Být to ve filmu, zahraje tam tajemná hudba a hned víme...nejsme ve filmu. Když vylezl náš milý Sobi ven se sklopenou hlavou a otázkou "proč"?, bylo nám jasno. Když tak vylezl popáté, ptaly jsme se proč my. Bylo nám ho líto a on sám přiznal, že aby docílil prvního bodu musel klesnout k něčemu ohavnému, k čemu se nám prý přizná za týden. Tak nevím! Asi je toho na něho moc. Poker, skrebl česky, skrebl slovensky a jestli dostal povolávací rozkaz, aby naplnil svou sobí povinnost a táhnul Santovy sáně, není divu, že byl mimo. Oddechly jsme si ve chvíli, kdy Sobi vyhrál soutěž o nejhezčí bingo a za své "vackiády" si vysloužil foťák.

Nejlepším pavoukem byl Alešek, který uhrál úžasné 5.místo
Ať žije Aleš, po sobotním pokeru zvaný Hňupík!

Velké finále bylo letos bez pavouků. Ale radši nebudu pyskovat, protože mi pak řeknou, ať se příště kvalifikuju sama a do toho finále se probojuju. A já jim zas řeknu HAHAHA a TÚDLENÚDLE. Nicméně letos bylo finále taky napínavé a i přes původ obou finalistů jsme si i my našli své favority. Já jsem osobně fandila Martinovi, nevím, jak vy. Martin opravdu vyhrál. Martin Kuča, abych byla zcela přesná. A k tomu patří příslovce KONEČNĚ. A tak jsme překonali další kus skreblových dějin, milý skreblisté. Těžko říct, jestli udělal Martinovi větší radost samotný titul, nebo to, že už se nebude nikdo dohadovat, kdy to ten malý brýlatý vyhraje. Teď se budeme dohadovat, kdy to vyhraje malý blonďatý (Ríša Valent).

A tak už končím, však jsem žvanila víc než dost! Scrabblu zdar a nové sezóně zvlášť!

PS: Přejeme Vám krásné svátky a hodně štěstí do nové sezóny. Doufáme, že nám do nového roku přibude čtenářů!!!

Vaše Bleška a Šklíba

Máme tady čtvrtek a pokud bych chtěla psát na náš blog o scrabblu, který čte opravdu málokdo, a když už někdo čte, tak většinou po nátlakem ze strany autorek ( výborně si na tom vybiju své násilnické sklony) nebo prostě proto, že má rád aspoň jednu z nás ( čtenáři si výborně vybijí svou náklonnost k Blešce a pak nemusí psát o ní na svých stránkách), psala bych tady o středeční Pavučce ( obávám se, že v poslední době se účast blíží k počtu čtenářů tohoto blogu). Jelikož jsem nemocná a v pavučině jsem nebyla, tak o ní těžko napíšu, ale protože mám volno a chuť psát, tak psát budu. On si to pak někdo s nožem na krku rád přečte.

Máme tady vrchol naší scrabblové sezóny, Jaryn si jistě připravuje úvodní řeč na tu naší slavnou sobotu a mamuš včera začala pracovat na našich vyhlášených vanilkových rohlíčcích.

Je mi jasné, že 32 šťastlivců, kteří se kvalifikovali na MR teď pustili Ježíška z hlavy a trénují, šprtají slovíčka, nebo právě naopak se scrabblu vyhýbají, protože jak je známo, ona pauza vždycky prospěje. My už s Bleškou nacvičujeme sestavy a pokřikujeme hesla, kterými budeme podporovat ta naše želízka v ohni.

Co se týče nové sezóny, tak se můžete těšit na Střelené kachny, které už se nemůžou dočkat, jak rozvíří ligové vody. A vůbec se na novou sezónu s Bleškou těšíme. Taky se těšíme, že bude příští rok o čem psát a když to jen trochu půjde, budeme o víkendu s Bleškou průběžně informovat o perličkách z mistrovství. Už se totiž moc těšíme…

V neděli se v Parníku odehrálo poslední kolo Grand Prix a atmosféra byla už mírně vánoční. Místo na klavír jsme protentokrát ceny šouply pod stromeček, který byl tak úžasně živý, až došlo k roztržkám, zda je umělý, nebo ne. Yvetta se nakonec obětovala pro zachování dobrých vztahů, do stromku kousla a padlo poslední slovo- ŽIVÝ. Poslední slovo na téma stromeček možná, nikoliv, ale poslední slovo dne, však taky nehrajem sudoku, že? Nebylo to však klasické pohodové ráno. Náš milý Sobi totiž velmi stylově zapomněl notebook a velmi stylově si to uvědomil až 100m od Parníku, když čekali s Bleškou na zelenou. Sobič tedy obíhal kolem dokola Parník a volal všem svatým, zdali by se to nedalo nějak zařídit (bohužel všichni svatí již byli v Ostravě), my jsme mezitím s Bleškou v teple chystaly stoly a lámaly jsme se smíchy nad poznámkou, kterou Bleška vypustila ze svých úst, a to, že by "mohli donést počítač z Pavučiny". Opravdu jsme se zlomily až ve chvíli, kdy ve dveřích stanul maličký Tsu, objímajíc monitor, z pavučinového kompjútru, který už nepatří mezi nejnovější modely.

Když už byly všechny krabičky řádně propojeny s dráty, napotřetí se podařilo nalosovat první kolo a Sobi zahlásil start, začala poslední Parníková Grand Prix letošního roku. Došlo i na volbu předsedy pavučiny. Volba byla tajná a výsledky vyhlašoval Sobi. Na 1. místě se umístil Aleš, na 2. místě se umístil Aleš Horák a na 3. místě se umístil Horák. Aleš se stále ještě nerozhodnul, zda funkci přijme. Pokud se rozhodne odmítnout, přechází funkce na druhého, tudíž na Aleše Horáka. Aby o slavnostnosti dne nebylo pochyb, navštívil nás i Martin Hrubý, který se právě vrátil z tajné mise na Ukrajině, kde šířil scrabblovou osvětu. Nechyběla soutěž o nejhezčí bingo ( v těchto zimních měsících se zvedlo pro magnolii osm rukou a tak si maličký Tsu k bedně připsal ještě jeden úspěch) a pak jsme se my, Střelené kachny rozdělili do smíšených dvojic a vsadili jsme se o to, kdo dá nejvíc bing. Bylo až dojemné, jako moc Sobi chtěl, abychom vyhráli nad Tsu a Bleškou, že mi při partii nasázel dokonce tři kousky a neustále mě bičoval k podobnému výkonu, jelikož však vyžral všechna normální písmenka, tak jsem se zmohla pouze na jedno a
to už mi opravdu trn z paty nevytáhlo ( ještě měl tu drzost, se mému NEORALA smát a označil ho za "stodolu"….jen aby se, chlapec té ligové sezóny vůbec dožil). Ovšem je pravda, že se stala jedna smutná věc. Vítězem Grand Prix se stal Jirka Kamín. My samozřejmě proti Jirkovi nic nemáme jenže on ten Jirka….on je Pražák. A tak Vás, milý naši pavouci, kteří jste se tak šikovně kvalifikovali na víkendové MR za nás Ostraváky, Těšíňáky, Třinečáky, Bohumíňáky a jiné tu od nás prosím, ukažte jim, jak se to hraje. My už si s Bleškou chystáme třásně a vymýšlíme povzbuzující hesla!!!

Scrabblu zdar a MR 2008 zvlášť!